1. kapitola: Dopisy od Jamese - zákaz!

25. srpna 2010 v 11:46 | Káťule |  Broken heart never really heals
Tak je tady kapitolka pro Naty. Je k povídce Broken heart never really heals. Siriusovi fanynky, nezabíjejte mě. Tahle kapitola ještě jde, ale budou tam i horší. Párkrát jsem při psaní skoro brečela. Ještě že je těch kapitol tak málo :D.


Ležel jsem ve své posteli. V našem domě byl jen můj pokoj místo, kde jsem měl chvíli klid, kde jsem si mohl oddechnout, kde jsem uzdravoval šrámy nejen na těle a kde jsem sbíral síly do dalších bojů s mojí povedenou rodinou, kterou jsem nesnášel. Holt příbuzné si člověk nevybírá. Ti moji mě zavrhli už dávno. Nebo spíš já je. Nemůžu vidět svého bratra, protože si pokaždé bolestně uvědomuju, jak jsme si podobní. Ale jen vzhledově, jen vzhledově.

Regulus je pravý syn svých rodičů. Na něj můžou být hrdí, jelikož si vybral tu "správnou stranu". Nenávidí "šmejdy" /a přitom jediný šmejd, kterého znám, je on/, je ve Zmijozelu a hlavně dělá všechno pro to, aby ho rodiče zbožňovali.

"Siriusííí!" ozval se vřískot mé matky, až mi naskočila husí kůže. S povzdechem jsem se zvedl z postele a hrdě vykročil vstříc svému osudu.
"Ano, matko?" snažil jsem se napodobit hlas, pohyby a mimiku Reguluse, abych matku moc nedráždil.
"Přestaň s těmi šaškárnami a radši mi něco vysvětli."
Pozdvihl jsem obočí místo otázky, co potřebuje vědět.
"A nedělej ty ksichty! Jak mi objasníš tohle?" mávala mi před obličejem pár dopisy. "Jasně jsem ti říkala, že nechci v domě žádnou poštu od šmejdů."
"S dovolením," vzal jsem si dopisy a otevřel jeden. Poklepal jsem na konec pergamenu. 'Zdraví James' "Vidíš? James. James Potter. Potterovi nejsou šmejdi. Je to čistokrevný kouzelnický rod jako Blackové," poznamenal jsem klidně. Byl jsem si jist svou pravdou.
Matka se zamyslela a pak odsekla: "To je mi jedno. Je z Nebelvíru a bratříčkuje se s mudly. Stejnej grázl jako ty!"
"Omlouvám se, matko. Už se to víckrát nestane," sklopil jsem hlavu a pokračoval, "jen napíšu Jamesovi, aby mi už nepsal."
"Je mi jedno, s kým se bavíš, ale nechci tu dopisy od nich. Čest rodiny jsi už pošpinil dost, ne?"
"Ano, matko."
"A kliď se mi z očí!" zavřískla.

Bylo mi jasné, co musím udělat. Napsat Jamesovi, aby mi odpovídal jen přes mou sovu. Ta mi vždy všechno donese až do pokoje. Matka o ní ani neví. Kluci mi nepíšou, jsem s nimi domluvený. Píšou jen Jamesovi. Buď jsem u něj a pak to čtu s ním nebo tam nejsem a James mi o nich dává vědět. Je to jednoduché a matka nepojme podezření. I když podle ní je podezřelý i Dvanácterák.

Za dvě hodiny se vrátil otec, slyšel jsem, jak rozmlouvá s matkou. Pak už křičel jen on: "Já ho naučím, spratka. Zavalovat mi dům tunou dopisů od tý sebranky. To ať už ani jednou nezkouší, nebo ho seřežu, že nebude vědět, jak se jmenuje."
Každý, kdo o naší rodinné situaci ví, si myslí, že je to strašné. Já už si zvykl. Otcův výhružný hlas ani matčin ječák mě už neděsí. A kdyby toho na mě přece bylo moc, můžu odejít. Nic mě tu nedrží. Žádná citová vazba. Žádné pouto vzpomínek. Jen násilí, nenávist, zloba a pocit vyhnanství. Je mi šestnáct, dokážu se o sebe postarat. Půjdu do 6. ročníku v Bradavicích, to už je dost.

Sedl jsem si ke stolu a sepsal pár řádků Jamesovi, aby odpovídal vždy jen po mé sově. Byla naprosto spolehlivá, nemohlo se stát, že by mě zklamala. Nebál jsem se, že by rodiče víckrát přišli na mou poštu.

Nechtěl jsem matku toho dne moc provokovat, a tak jsem jednoduše při večeři popřál dobrou chuť a od té chvíle jsem už nepromluvil. Zalezl jsem zpět do svého pokoje a procházel naše pobertovské fotky. Já s Jamesem uprostřed, vedle mě Remus, vedle Jamese Peter. Ruce kolem krku. Tohle byli lidé, kteří mě dovedli podržet a podpořit. To oni mě poplácali po zádech, to oni mě chválili, to oni mi radili. Ty jsem měl rád, ne Reguluse, ne matku, ne otce, ne ostatní Blacky.

Naštěstí jsem byl ve škole brán jako jiný Black. Nedávali mě dohromady s mou střelenou rodinou, kterou nade vše nesnáším. Horší je snad už jen Voldemort a to si nejsem jistý.

Tak, jak se líbilo? Kdokoliv kromě Naty můžete vybírat...
Výběr z:
Tanec k lásce
Voice of reason
Big big girl
Moje maličká
Zapletená do sítě lží
He's a werewolf!
Love trap
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Bonbooonek Bonbooonek | Web | 25. srpna 2010 v 12:13 | Reagovat

Love trap! Joooooooo!
Kapitola je skvělá! :-D

2 Naty Naty | Web | 25. srpna 2010 v 19:44 | Reagovat

Výborné! :-D Chudáčik Sirius :-( Je mi ho ľúto :-( Ale kapča je božská! :-D Škoda, že už nemôžem vyberať :-P

3 kosmetika-nika.blog.cz kosmetika-nika.blog.cz | Web | 25. srpna 2010 v 22:10 | Reagovat

Hezkej dess

4 Alice Cullen-Hale Alice Cullen-Hale | Web | 27. srpna 2010 v 11:26 | Reagovat

Krásná kapitola,ale moc smutná:-( Chudáček Sirius, takhle jsou na něj zlý!

5 Nel-ly Nel-ly | Web | 27. srpna 2010 v 22:26 | Reagovat

Když mě to zas tak smutné nepřijde, je to reálné... a to se mi líbí, protože povídky, kde to všechno bere s klidem a je už od mmalička povznesenej a dokonalej jsou jednoduše přehnaný, příšliš častý a stejně je budu číst :D tohle je moc milá změna

6 Ginny Ginny | 28. srpna 2010 v 14:09 | Reagovat

Souhlasím s Nel-ly, ikdyž mi je Siriho líto, tak tohle byl jeho život a je dobré ukázat jak se cítil. Nádherná kapitola. ;-)

7 Pearl (Madeline.Hron) Pearl (Madeline.Hron) | Web | 28. srpna 2010 v 15:42 | Reagovat

Krásné, smutné. :-( :-)

8 Ruby Ruby | Web | 29. října 2010 v 15:31 | Reagovat

Chudák havko, no ale poviedka je dobrá. Určite budem čítať aj zvyšok. Je to zaujímavé.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama