Family Funday - Thames Valley Andventure Playground

5. srpna 2018 v 0:30 | Katie |  Moje au-pair dobrodružství III
Ahoj!

Dnešní článek bude dlouhý, takže hurá do toho! :)

Logo Thames Valley Adventure Playground - jejich webovky pro zájemce ZDE, ale nebojte, spousta infa v článku :)


Ráno jsem sice chtěla rodince pomoct, ale holky byly hyperaktivní a dělaly kraviny, o kterých věděly, že je dělat nemají - tak jsem usoudila, že se nebudu stresovat, když mám volno :D. A tak jsem jen sledovala, jak trojka přiběhla dovnitř s plnou hrstí slepičích peříček, a když se jí mamka zeptala, jestli to vytrhla, tak řekla, že ne… Že jen chytily slepici, daly ji na trampolínu, vlezly k ní a skákaly - a to peří prý vypadalo samo :D. No, slepice bude mít jistě do smrti trauma (a že to asi nebude dlouho trvat).

Já jsem zatím v klidu a nerušeně snídala a chystala se na cestu. A kam že ta cesta měla být? Jely jsme (tatínek pracoval, takže jen v pěti) na Family Funday, pořádaný na Thames Valley Adventure Playground, což je hřiště pro děti a dospělé s postižením. A jak jsem se přesvědčila na vlastní oči (+ všechny ostatní smysly) byla to nejen úžasná akce, ale je to taky naprosto kouzelný místo.

Holky tam okamžitě vylezly nahoru do věže dřevěného hradu a odtamtud řvaly: "I am the king of the castle and you are the dirty rascal!" (= Já jsem král hradu a ty jsi špinavý uličník!) :D Mamka se ke mně naklonila a povídá, že se o holky postará, a ať klidně projdu celé to místo, objevím, co všechno tam je, a kašlu na ně. Tak jsem jí řekla, že chápu, že mám volno, ale že jsem ráda, že mě tam vzala (a zaplatila za mě vstupné), tak jí ráda pomůžu, kdyby potřebovala. A ona se usmála, že to vůbec není potřeba a že mě tam vzala ráda, protože ví, že mě to zajímá, takže největší poděkování pro ni bude, když si ten den užiju a prohlídnu si celé to místo a tak. Tak jsem se nenechala dlouho přesvědčovat. A můžu s čistým svědomím říct, že tohle je místo, které by bylo potřeba všude na světě - a to nejen pro osoby s postižením, ale i pro děti.

Je to klasické dětské hřiště, ale atrakce (kolotoč, houpačky všech možných druhů, taková ta pneumatika, jak si na ni sednete a jedete na tom laně - jak se to řekne česky? :D - je to taková ta jakoby lanovka, i ten dřevěný hrad, všechny cestičky po houpacích mostech a tak podobně) jsou přizpůsobeny a jsou přístupné i pro vozíčkáře (přičemž nosnost to má takovou, že na to klidně může dospělý muž na vozíku). Přitom je to ale pořád velká sranda i pro malé děti bez postižení - holky si to fakt moc užily. Navíc všude okolo jsou různé "zahrady", které mají každá za cíl něco jiného. Třeba tam byla smyslová zahrada, kde si máte sahat na různé rostliny a kamínky a tak, jsou tam bubínky a trubice a řetězy, na které můžete vydávat různé zvuky, jsou tam barevné kotouče, které když roztočíte, ty barvy tak pěkně běhají, jsou tam záhonky s rozmarýnem a levandulí, kde si to máte očuchat. Taky je tam "stimulující stezka", kde jsou různé úkoly, které máte plnit - např. je tam oční klam, je tam takový medvěd, kde se máte sami obejmout (když si k němu stoupnete zády a překřížíte si ruce před tělem, tak máte vedle sebe z každé strany držadlo - na těch medvědích tlapách - a když se za ně na obou stranách chytíte, tak se poměrně silně stisknete), je tam ruční twister - roztočíte barevný kotouč a na zdi jsou barevné fleky, na které dáváte ruce, je tam lano natažené na nakreslené hoře - máte to lano použít na "lezení" na tu horu - má vás naučit nutnosti střídání rukou, pokud to děláte správně, tak se to lano protáčí (na špičce té hory je díra a lano vede dozadu), máte tam zakřičet a tak. Jsou tam různé atrakce, které vás naučí spoustu věcí - jako třeba letadlo, kde se naučíte chápat rovnováhu - jsou v něm sedadla, a když se nakláníte do stran, tak se to letadlo taky naklání, když se narovnáte a nehýbáte, to letadlo je taky rovně. Je tam stezka a zahrada pohádek, kde jsou různé postavičky… Je tam bludiště a taková ta křivá zrcadla. Taky je tam pískoviště, samozřejmě - se spoustou cool atrakcí, jakože takový mlýn, co ale místo vody jede na písek, pak kladka s obří lopatou na písek, prostě takový hračky, kde si dost dobře dovedu představit i spoustu dospělých, jak by se tam vyblbli :D - já jsem ukazovala jednomu maličkýmu downíkovi, jak na tu kladku právě, a myslím, že mě to bavilo víc než jeho :D… :) A je tam takový bazénkový prostor, který je v důlku. Na začátku dne tam není žádná voda, ale pak se pustí takové ty trysky, co sprchují dolů, a pak jsou tam z jedné té stezky takové pistole, co stříkají vodu, když to zmáčknete. A jak je to v důlku, tak se tam ta voda brzo začne držet.

Pak to má vnitřní část, kde jsou různě zaměřené místnosti - hudební místnost, kde jsou hromady různých nástrojů, "měkká" místnost, kde jsou všechny možné měkké hračky (bazén s kuličkami, takový ten hrad z těch barevných žíněnek, plyšáci a tak), smyslová místnost, kde jsou různé věci, co vydávají zvuk, různá světýlka, různé věci, co si můžete osahat, odpočinkový prostor, který má obrovská okna a sahá až nad jezero, co tu je, takže někde je i prosklená podlaha a můžete se dívat na tu vodu, zatímco sedíte na žíněnkách, koberci, bean bags, gauči, židli (nebo vozíku), podle toho, co vám vyhovuje, jsou tam časopisy a knížky k půjčení.

Je to opravdu úplně skvělé místo, jistě jsem zapomněla na některé důležité části… Ale teď už k samotné akci… Family Funday je vlastně možnost využít to hřiště (stejná jako jindy), ale mnohem levněji, jsou tam kapely, hlavní šéf tam griluje burgery a hotdogy (za úplně směšnou cenu - hotdog byl za půl libry, burger za libru - v ceně byla zelenina ze zeleninového baru, těstovinové saláty, omáčky dle chuti a různé věci, co se daly nasypat navrch - grilovaná cibule, sýr, grilované houby, slanina, … - tohle všechno byla samoobsluha, na tácek jste dostali jen burger nebo hotdog, podle přání, zbytek si člověk nandal sám). Taky byly různé doprovodné hry, tombola, malování na obličej, atp.

Pobavila mě jedna situace, to bylo tak milé! Přišla jsem se podívat na jednu tu kapelu. A jen co jsem začala natáčet, zvedla se holčina, downík, a začala tančit, ale dávala do toho všechno, bylo jí úplně jedno, že se lidi dívaj. A jeden autík tam zase chodil s ukulele (jak se to do pytle skloňuje? :D) a stoupal si doprostřed té kapely a hrál s nima - nebylo to slyšet, ale on měl obrovskou radost. A ty kapely je podporovaly, bylo to tak skvělý :).

Taky jsem se zúčastnila tomboly, protože výtěžek jde všechen na to hřiště - a 3 lístky byly za libru. Koupila jsem si 6 lístků, 3 byly výherní. Vyhrála jsem 2 sety CDs: v tom prvním je Love Songs (Mad About The Boy), kolekce Billyho Furyho, Best of British BBC Radio 3 a Bach, v tom druhém je vánoční sborová hudba, Mojo a Wyclef Jean Carnival Vol. II. No, asi to tu pak nechám, až poletím domů. A třetí výhra je samoopalovák, ale takový, kde si sami nastavíte, jak tmavé to má být, a pak to na sebe nastříkáte :D. A tomu moc nevěřím - a navíc si nedosáhnu na záda, tak bych jistě dopadla jako Ross z Přátel :D. Takže to se mnou domů taky neletí :D.
Tady kdyby někdo nechápal narážku na Rosse z Přátel :D. Hodí se rozumět anglicky, ale ve finále je z toho dobře pochopit, o co jde :D.

Na poslední půl hodinku jsem našla rodinku zase a zjistila, že jsou v tom vodním koutku a potkaly tu nejlepší kamarádku jedničky, kterou jsem i s její rodinou zmiňovala v článku o narozkách jedničky. Její mamka tam byla s klientem, dospělým autíkem, který si mě prakticky okamžitě oblíbil, chodil za mnou, opakoval po mně některá slova, a dokonce mě pohladil po tváři :D. Táta zase vtipkoval na všechny strany, když ho jeho dcera pocákala, tak šel za ní dovnitř, chytil ji za nohy a potopil ji tam napřed hlavou (nebylo to moc hluboké, ale dost na to, aby si v tý odporný vodě vymáchala půl obličeje :D. A když jsme se spolu my dva (já a ten táta) stali svědky toho, jak si malý kluk přidřepnul a vyčůral se do té vody, tak tatínek povídá: "Dostal jsem žízeň, ale v pohodě, ta voda v bazénku je pitná." (Krom toho chlapečka, co se tam vyčůral, tam běhaly děcka se zašpiněnýma nohama/některé dokonce v botách, trojka tam přinesla celý kýbl listí a písku a vysypala to tam… no, dovedete si představit jistě. :D)

Bohužel, jako každá akce, i tahle musela skončit :(. Byla jsem ale představena tomu hlavnímu šéfovi, který byl úplně na větvi, když jsem mu říkala, že bych ráda někdy přišla dobrovolničit a s něčím pomoct, řekl mi, ať mu napíšu mail, a že odpoví. A pokud neodpoví, tak mu mám zavolat a dal mi číslo. A pak říkal, že když se nám oběma bude spolupráce zamlouvat, že by mi rád podržel místo, pokud za rok budu mít magisterský titul. Ujistila jsem ho, že takový je plán. A on mi řekl věc, která mi trochu vysvětlila, proč je to už druhý člověk, co mi tu ve specce nabízí místo. Jde o to, že tady se specka studuje jen hodně specializovaně - my máme obecný základ ze všech podoblastí specky, a pak se specializujeme na jeden/dva druhy postižení, kde bereme všechno možné, co se toho týká, a taky bereme ty věci okolo, jako sociální práce, právo, psychiatrii, psychologii, neurologii, patopsychologii, tyhle všechny obory a další. Zatímco tady nemají ten širší přehled, jdou rovnou do své specializace - a ještě je to strašně specifické - takže třeba studujete jen jeden přístup k poruchám autistického spektra, pak třeba můžete studovat jen samotnou institucionální péči o osoby s demencí, takže ty lidi jsou extrémně zaměření, ale nemají nic okolo. A navíc si to moc mladých lidí nevybere, protože řekněte mi, kolik z vás v 17/18/19 letech (v 17 se tu běžně hlásí na VŠ, v 18 opouští střední a jdou na VŠ, ale jsou tu populární gap years, kdy si člověk po střední dá rok pauzu na práci/cestování/podobné a jde až v 19 na VŠ) vědělo (bude vědět), jestli se chcete specializovat konkrétně na tenhle pidi podobor - třeba právě klienty s demencí, kteří žijí v nějaké instituci. Já jsem nastupovala na specku a moje představa se od té doby teda hodně změnila.

Když to celé úplně skončilo, rozloučila jsem se s hlavním šéfem a ostatními zaměstnanci, se kterými jsem mluvila, protože se u nás zastavili na kus řeči, a pak i s rodinkou, protože jsem na zbytek odpoledne razila do Maidenheadu. Je to pěšky tak dalších 15 min od toho hřiště. Když jsem tam došla, už se mi začínalo chtít dost na záchod, tak jsem zapadla do mekáče a skočila si tam. A když jsem odcházela, stala jsem se svědkem naprosto dokonalé situace tak uprostřed toho mekáče :D. Dva kluci +- 8 a 10 vypadali tak smutně/naštvaně a ten starší říká: "Ale mami! Slíbila jsi to!" a jejich mamka s úsměvem odpovídá: "Slíbila jsem, že půjdeme do mekáče, neslíbila jsem, že tu budeme jíst." :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D

Můj kámoš z knihovny bohužel dnes nemohl, tak jsem se po městě pak courala sama. A míjela jsem takový pidimidi shopík a přáníčkama a knížkama. Tak že se tam půjdu podívat. Jmenoval se Queen's (= Královnino), takže jsem netušila žádnou zradu. Jen jsem vešla dovnitř a přikulhal ke mně takový stařík, jestli mi může pomoct, nebo jsem happy to browse (= ráda si to tam prohlídnu). Tak říkám, že se chci podívat na knížky. On, že ty jsou vzadu. Tak jdu dozadu - tam seděli další 4 důchodci (2 paní a 2 pánové). Jedna ta paní se na mě usmála a ptá se: "Jsi v pohodě, lásko?" (přeloženo do normální češtiny: nabízela mi pomoc s hledáním něčeho) - tak říkám, že jo. Ten stařík, co mě vítal už ve dveřích teď opustil ten rozjetej šílenej debatní kroužek a stál za kasou v pozoru pomalu. Tak mi to bylo trapné, protože jsem se chtěla jen podívat, neměla jsem v plánu nic kupovat. Když jsem se podívala konečně na ty knížky, tak… No, byla to samá bible, sex až po svatbě, klíč k duchovnímu manželství, jak neupřednostňovat partnera před bohem, jak mluvit s dětmi o důležitých, hlavně duchovních věcech, jak se vyrovnat se smrtí... Jenže protože mi to celé bylo děsně trapné, zvlášť kvůli tomu staříkovi za kasou, tak jsem tam strávila pět minut listováním těma knížkama :D. No děs :D…

Tak dobrou noc! Take care!

xxxo K.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama