Jednička to začíná mít těžký (+ #endperiodpoverty)

1. srpna 2018 v 1:19 | Katie |  Moje au-pair dobrodružství III
Ahoj!

Dnešní název článku se skládá ze dvou na sobě nezávislých částí - jednak klasicky název článku podle něčeho, co se dělo, a pak ta závorka, která obsahuje důležitý hashtag - a ten tu rozeberu před článkem :).

#endperiodpoverty (= konec menstruační chudobě) - velmi důležitý hashtag, který se tu teď hodně omílá. Na obrázku se píše, že 27 % holek v UK používá své vložky/tampony dýl, než by se měly používat, případně opakovaně, protože si nemohou dovolit čisté, 40 % holek v UK používá toaleťák, protože si nemůžou dovolit vložky/tampony, 26 % holek v UK netuší, co dělat, když dostanou menstruaci.
#endperiodpoverty má za cíl upozornit lidi, že i přesto, že si velká část z nás může dovolit koupit vložky/tampony/cokoliv jiného se rozhodneme používat, jsou tu i holky/ženy, které nemohou. Proto se stává, že holky nechodí do školy, protože když menstruují, nemají co použít. Ve velké většině případů to holkám srazí sebevědomí, trpí depresemi, úzkostmi...
Teď mluvím spíš k holkám/ženám, co toto čtou, ale... Vzpomenete si na to, kdy jste to prvně dostaly? A víte, jaké to je pokaždé, kdy to dostanete pak? Menstruace není zrovna nejpříjemnější záležitost. A to spousta z nás má tu možnost používat hygienické pomůcky, které uzná za vhodné. Nechci si ani představit, jaké to musí být, když ta možnost není. Jaký to musí být pocit, když se holka na základce/střední musí rozhodnout, jestli bude radši bez oběda, nebo bez vložek/tamponů. A to prosím ve většině světa jsou vložky/tampony daněny jako luxusní zboží. Luxusní zboží! To vážně?
A tohle se týká i mužů. Když jsem listovala tím hashtagem, našla jsem reakce mužů typu: "nedivte se, že je to luxusní zboží. Když to žena nedokáže udržet, tak ať si připlatí." - Ano, je mi jasné, že ne všichni muži jsou ignoranti a kokoti, ale pořád tací mezi námi jsou.
V UK teď běží kampaň ve spolupráci s Always - Always daruje jednu vložku za každý prodaný balík, také daruje vložku za každý lajk nebo komentář na instagramu u básniček/postů s #endperiodpoverty. Také jsou tu otevřená místa, kam můžete nosit balíky vložek/tamponů - toto se pak všechno daruje holkám/ženám, které si to nemůžou dovolit. Nevím, jestli je něco podobného v jiných státech, ale upřímně doufám, že ano. Vím, že některé společnosti vyrábějící menstruační kalíšky dřív věnovaly tisíce menstruačních kalíšků potřebným - což je asi lepší, protože to neřeší jen jednu jedinou menstruaci, ale roky a roky menstruací. Ale ne každému to vyhovuje.
No přestanu se vykecávat, jen sem nakonec hodím odkaz na svůj instagramový post na toto téma, můžete se podívat, případně hodit zmíněný lajk a/nebo koment :). Stojí to za to! Případně můžete sdílet něco svého s #endperiodpoverty :). MŮJ POST!
Původně jsem se chtěla omluvit lidem, kterým jsou menstruační řeči nepříjemné, ale neudělám to. Je důležité o tom mluvit, nemělo by to být tabu, ženy menstruují a všichni to ví (nebo by spíš měli vědět). Je to přirozený proces, kterým zdravé ženské tělo prochází a měli bychom si toho spíš vážit, než před tím zavírat oči :).
A pokud vás zajímá víc o menstruačních kalíšcích, tady mé dva články:
1) Kde popisuju svou první zkušenost, a jak to celé funguje: tady
2) Kde reflektuju svou zkušenost poo skoro půl roce používání... A už je to přes rok a pořád jsem stejně nadšená: tady


Všechno nejlepší k narozeninám, Harry Pottere! (a taky J.K. Rowling… A taky, Bunny! Jsi úžasná!) A pardon, už je to po půlnoci - ale jakože je pořád 31. 7. :D A teď už opravdu k článku :D.

Dneska si mě cestou dolů ráno odchytl tatínek, jestli mě může zdržet. Šel se mě zeptat, jestli ten film, co se jmenuje Love, Simon, co našel, je ten správnej. Potvrdila jsem, že ano. A on se mě zeptal, kdo je vlastně ten Simon. Říkám mu, že přece ta hlavní gay postava, o který to je. Tatínek vypadal trochu zklamaně, a pak odpověděl: "Myslím, že by to bylo víc cool, kdyby ve filmu, co se jmenuje Love, Simon, nebyla žádná postava, co se jmenuje Simon. Pořád na něco takového čekám a pořád nic." Musela jsem se fakt smát :D.

U snídaně jsem neměla chvilku klidu, protože holky si hrály na královnu. Jednička si nasadila klobouk a rukavičky, sedla si na židli a pořád opakovala: "Joker, make me laugh!" (= šašku, rozesměj mě!) Následovalo vždycky, že dvojka a trojka lítaly okolo, pištěly, křičely, zpívaly, a pak se všechny hrozně smály. Myslím, že až se vrátím domů, tak mi bude vadit to ticho :D.

Následně šly holky hrát na obchod, tak jsem si oddychla, že bude míň řevu. Bylo. Ale taky jsem měla pár sporů s jedničkou. Prvně chtěla uvařit čaj a horkou čokoládu - že bude prodávat to a vodu. Ale holky mají aktuálně horkou čokoládu zakázanou (protože i bez ní jsou hyperaktivní) a čaj jim nechutná - minule, když ho jednička nadšeně uvařila, vypila jsem hrnek já, zbytek se vylil… Takže jsem jí to zakázala. Zeptala se, co má teda dovoleno prodávat. Řekla jsem, že vodu a mlíko. Z čehož neměla moc radost, ale pak na to přistoupila. Já jsem slíbila, že pomůžu trojce s penězi, protože počítat sice umí, ale nepozná mince a nedává jí smysl jejich sčítání a odčítání. Myslela jsem, že budeme hrát s těma fejkovejma, co mají. Ale ne, trojka mi vysypala do dlaně asi 3 libry v drobných - v pravých kovových drobných. Zeptala jsem se, proč hrají s pravýma penězi, na což mi jednička odpověděla, že je to lepší. Zeptala jsem se, jestli si bude někam psát, co jí kdo dal, aby to pak mohla vrátit. Tak mi oznámila, že se to vracet nebude. Že se to sype do její kasičky a tečka. Pozvedla jsem obočí a zeptala se trojky a dvojky, jestli opravdu chtějí sypat jedničce do kasičky jediné peníze, co mají (a že to není moc). Usoudily, že nechtějí. Což naštvalo jedničku. A pak se trojka rozbrečela, že už jí nějaké peníze dala. Stálo mě to asi půl hodiny, trochu dohadů a jedničku dost slz, než jsem z ní vyrazila všechny peníze, které jí holky už daly - dvojka jen 5p, ale trojka 2 libry…

Dvojka a trojka odmítly dál hrát obchod, tak jsme si šly hrát na pouť - dělaly se takové ty soutěže, co tu bývají na poutích. Házely se holinky do kýble, poslepu jsme připichovaly ocas na nakresleného osla (to bylo snad nejvtipnější) a hádaly jméno medvěda. A pak jsem trojku snad už definitivně naučila prosit a děkovat, když jsem ji houpala na houpačce. Ale kdykoliv zakřičela, ať ji houpu, nebo přidám, nebo výš, tak jsem přestala houpat úplně. Brzo jí došlo, že stačí poprosit. A když chtěla sundat z houpačky, tak jsem jí nutila poděkovat tak dlouho, než jí došlo, co po ní chci :D. Takže snad… Držte palce! :)

Mamka se z holkama chystala pak ven - a mě zvala taky, akorát dodala, že pokud pojedu, tak by musel jet i táta druhým autem, protože slíbila sousedce, že vezmou její dceru (holce jsou 4, táta je v domově důchodců s těžkým Alzheimerem, holku nepoznává, mamka na ni nemá moc čas… Mamka tu rodinu nemůže vystát, protože ta dcera je hrozně otravná, pořád nám visí přes plot a dožaduje se pozornosti - a její mamku to nezajímá, protože nemá čas, ale zároveň občas překousne své pocity a pozve malou, aby si přišla hrát nebo tak něco). Řekla jsem mamce, že to je v pohodě, že jet nemusím. Jela s nimi k Dorney Lake, kde měly jít na koloběžky. A já mám Dorney Lake ráda, ale už jsem tam byla - a těšila jsem se, že si odpočinu od toho hluku tady. A navíc táta měl dost práce, tak nevím, jak nadšeně by se tvářil, kdybych ho od toho vytáhla, aby mě hodil k Dorney Lake.

Podmínka, aby mohly jet, bylo uklidit zahradu. Čehož se jednička neúčastnila, ač jsem ji opakovaně upozornila, že nepojede nikam. To slyšel taťka, přiběhl, vzal si ji do patra a tam ji seřval tak, že jsem to ještě neslyšela za dobu, co tu jsem. Řval na ni, že jestli se nezačne chovat normálně, tak jí zruší celé letní prázdniny (což nevím, jak přesně chtěl udělat, ale hlavní je, že to fungovalo… prozatím). Takže jednička přišla a zahradu douklidila.

Nakonec ale stejně nikam nejela, protože jejími slovy "explodovala její bean bag" (bean bag asi nemá ani překlad do češtiny, nebo jestli jo, tak ho prostě nemůžu najít - jedná se o takový ten pytel naplněný malýma polystyrenovýma kuličkama, na kterém se sedí… - snad víte, co myslím :D). Co se opravdu stalo, bylo to, že ten pytel byl rozepnutý (je to na zip) a ona na něj skočila z postele :D. A protože to odmítla vyluxovat (mamka navrhla, ať to vyluxuje, že někdo jsou ty kuličky náhradní), tak byla odsouzená k tomu, aby se celé odpoledne snažila to zamést z koberce (což moc nejde, protože se to elektrizuje a lepí na všechno možné). Tím pádem v autě místo bylo, ale mamka mě poprosila, jestli bych tu nemohla zůstat s ní. Ale měla jsem teda zakázáno jí s tím pomoct :D. Ideálně se mám prý zavřít k sobě do pokoje, aby věděla, že tam někdo je, kdyby něco, ale zároveň neměla potřebu se mě snažit k sobě dotáhnout :D. Tak jsem cvičila, četla si, jednička vedle zametala :D… Ideální odpoledne :D.
Bean bag - jednička má teda o dost menší, ale pro představu :)

Táta taky zavedl jedničce "zero tolerance" (= nulová tolerance), což znamená, že jí odteď všechno bude řečeno jednou, pokud to neproběhne, následuje trest. To jsem využila už já dnes večer, když jsem ji měla uložit do postele. A ona listovala v nějakém časopise, že mi něco ukáže. Řekla jsem jí, ať se převleče do pyžama, že mi to může ukázat pak. A řekla jsem jí to dokonce opakovaně. A pak jsem se sebrala a nechala ji tam, že když neumí poslechnout a prvně se převlíct, tak se dneska uloží sama :D. Myslím, že čekala, že se jako mamka vrátím, ale já si dolů došla pro sorbet na špejli a zalezla k sobě :D…

Tak se mějte krásně! :) Take care! :)

xxo K.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama