Koho budou ty holky mít, až odjedu?

30. srpna 2018 v 4:10 | Katie |  Moje au-pair dobrodružství III
Ahoj!

Dnešní článek vám nabídne náhled na jeden vážnější problém, který tu máme. Většina z vás, co čte články pravidelně, už si toho jistě byla vědoma, ale popravdě i mě samotnou překvapilo, do jaké míry to je... No, posuďte sami... Já snad ani nemám sílu už víc komentovat...

Happy - v článku víc :)


Ráno už na mě čekaly nejen holky, ale také nejlepší kamarádka jedničky. Její rodina se stěhuje, a tak u nás byla dnes, kdy prý balí většinu věcí + tu bude ještě někdy (tuším v pondělí), kdy se budou už reálně stěhovat. Pak se přidal ještě syn nějaké mamčiny kamarádky, je mu 5. Takže ráno tu bylo veselo. A mamka měla nějaké zařizování ve městě, tak jsem s tímhle zvěřincem byla doma sama :D. Resp. tatínek byl doma, ale pracoval… Mi to nevadilo, hráli si sami v podstatě. Akorát u toho přes Alexu pořád dokola poslouchali song Happy, vyhledávali to jako Happy Minions, protože to všichni znají jako song od Mimoňů :D. Nemůžu říct, že bych si to užívala :D. Zvlášť, když to hrálo asi podesáté :D. Zpívá to normálně Pharrell Williams teda, nevím, proč to je Mimoní verze :D. Krom toho, že ve videu jsou Mimoni :D.

Pokecala jsem si pěkně s kamarádkou jedničky. Ptala jsem se jí na dům, kam se stěhujou. Prý je krásný. Bude tam mít nejen vlastní pokoj, ale taky vlastní obývák. A když jsem pronesla, že to je super, tak řekla, že dostane vlastní obývák, protože mamce je jí líto. Prý už dlouho neměla doma nikoho z kámošů, protože se budou stěhovat. A navíc má sice pokoj pro sebe, ale nemá vlastní obývák, tak by neměla kam ty kamarády vodit. A mamce je jí líto, protože neměla pravý dětství :D. Tak jsem usoudila, že já taky ne - a asi bych měla od svých rodičů požadovat náhradu za své zkažené dětství, když jsem neměla ani vlastní pokoj, natož vlastní obývák :D :D :D.

Každopádně oba dva návštěvníci zůstali jen do oběda, pak jeli domů. My jsme se najedly (bez taťky dnes) a holky odjely s mamkou do parku. Já jsem zůstala tady, protože jsem měla pár mailů na poslání (ohledně práce, ESN a bydlení). Pak jsem cvičila a chvilku si četla, ale holky se zase nějak brzo vrátily. A mamka vzala hned trojku do vany. Ta už nebyla přes týden. Já jsem zatíms jedničkou cvičila basu chvilku.

Když jsme s mamkou vařily, došla jsem zajímavého závěru. A to - na mamku nezabírají cibule. Já jsem se rozbrečela u krájení cibule a to hodně. Krájela jsem jich několik a jsou fakt silné. Mamka na mě chvilku zmateně koukala, pak se zeptala, jestli se něco děje. Začala jsem se smát a říkám, že jen ta cibule. Mamka se nabídla, že to nakrájí za mě. Tak říkám, že v poho, že už to skoro mám. Ale mamka, že ne. Tak jsem ji nechala. A ona mi pak sdělila, že nejen, že nebrečí, když cibuli krájí, prostě to na ni nefunguje vůbec, ale že si taky myslela, že je to mýtus, že se z toho brečí :D. Tak jsem ji ujistila, že není :D. Což mi teda věřila, když to viděla :D.

Dělaly jsme dnes zelené fazolky - takové ty, co se jedí i s lusky. A jednička většinu zeleniny chce spíš syrovou. Dnes ale fazolky nezbyly, tak dostala hrášek. A čuměla jsem jako blázen, oni to jedí taky v kuse i s těmi lusky. A když si jednička ty lusky jednou vyloupala a snědla jen kuličky, tak jí mamka řekla, že už jí hrášek kupovat nebude, když tím tak plýtvá a většinu z toho vyhodí. Takže jednička pokračovala v jídle celých lusků. Zkusila jsem to, špatné to není - ale hrášek miluju pro ty kuličky a celé v kuse to není ono prostě :D. Jinak dvojka naopak nemůže syrovou zeleninu ani vystát. A zdálo se jí, že jsou na ni fazole moc krátkou dobu dělané… Vyplivla to na talíř a pronesla, že to nechce, protože ty fazole jsou royal (= královské) :D. Myslela tím raw (= syrové) :D. Naštěstí jsem nebyla sama (a ani první), kdo se tomu začal smát :D. Snažili jsme se jí to pak ale vysvětlit - a ona se nenechala. Prostě royal :D.

Jinak mě dnes čekal důležitý rozhovor. Rozhodla jsem se, když jsme s jedničkou hrály na basu, že je pomalu na čase. A ona se dnes chodila hodně mazlit a hodně se mnou mluvila a tak. Tak jsem si ji po večeři vzala stranou a sfoukly jsme celý menstruační rozhovor, jak po mně maminka chtěla. Všechno šlo v pohodě, všechno jsem jí vyvoslila, vysvětlila, ukázala obrázky vložek a tamponů (s sebou nic takové ani nemám, jak už to nepoužívám). Zajímala se, co používám já, co mi přijde lepší, tak jsem jí řekla i o kalíšku a ukázala jí ten. Naštěstí usoudila, že ten ji příliš děsí. Chápejte mě dobře, kalíšek doporučuju, kudy chodím, ale aby se to do sebe pokoušela narvat desetiletá holka - nebo teda až začne menstruovat, ale stejně - i kdyby třináctiletá… Jinak jsem jí popravdě řekla, že celá volba je na ní, ale pro začátek mi přijdou jednodušší (a míň děsivé) vložky, na kterých jsem i já sama začínala, než jsem přešla na tampony, a pak na kalíšek. Ale znám holky, co začínaly s tampony a dokonce jsem na youtube našla i holku, co rovnou začla s kalíškem. Ona se jednička obecně hodně vyptávala, rozhovor nám zabral fakt hodně času. Ptala se na všechno možné a většina otázek byla opravdu chytrá. Pak ale přišla jedna, po které mi nebylo zrovna nejlíp… Spíš mi bylo holek hrozně líto… Zeptala se mě, až to poprvé dostane, jestli jí pomůžu a jestli mi bude moct říct. Řekla jsem jí, že bych ráda, ale že už tu nebudu. Že jedu domů za týden. Tak se zeptala, kdo jí pomůže. Optimisticky jsem nadhodila, že mamka určitě. No, později, když byl náš hovor u konce, jednička šla mamce říct, co se ode mě dozvěděla - že jsem jí vysvětlila menstruaci. A dodala otázku, jestli jí mamka poradí a pomůže, až by to dostala. A mamka se podívala na ni, a pak na mě, a pak zase na ni a povídá: "Kate ti neřekla, co máš dělat, až to přijde?" Jednička ji ujistila, že řekla a že teoreticky to všechno chápe, ale bojí se, že v praxi zpanikaří a bude potřebovat poradit a bude to potřebovat někomu říct. A mamka na ni chvilku úplně mlčky koukala, a pak říká: "No, můžeme doufat, že v tu dobu budeme mít nějakou jinou milou au pair." A já jsem v tu chvíli musela odejít z místnosti. Bylo mi fakt až zle… Jak je tohle sakra možné? Rodinka je skvělá a všechno, ale jsou věci, co nechápu. A jedno z toho je tohle. Já osobně nemám problém o menstruaci mluvit s lidmi, ale nemyslím si, že bych chtěla, když jsem to prvně dostala, aby mi nějaká cizí holka pomáhala. Byla u toho moje mamka a poradily jsme si s tím krásně. A vím, že kdyby u toho byl taťka, taky bychom to zvládli. Ale jsou to moji rodiče. Nejsou to cizí lidi. A vím, že kdyby to dostala teď, přijde za mnou a ne za mamkou (jako obecně s čímkoliv, co se holkám děje), ale po mně tu může být někdo, koho holky nebudou tolik zajímat… Tenhle rozhovor jsem s jedničkou vedla z jednoho hlavního důvodu. Ne proto, abych ulehčila mamce, ale proto, abych usnadnila budoucnost jedničce. Je mi jasné, že v brzkých letech menstruovat začne - a je jedno, jestli za rok, nebo za čtyři. Ale prostě se to blíží. A věděla jsem, že když jí to neřeknu já, neřekne jí to snad nikdo… Ale když jsem viděla, co se dělo potom… Proč někdo takový vůbec má děti? První menstruace prostě může být děsivá a je to šok, i když to čekáte a jste připraveni (teda -y). A proto reakce mamky naprosto nepochopitelná… Jakože v jakém století to do pytle jsme?

Omlouvám se, že jsem se tak rozhořčila. Ani nevím, jestli předchozí odstavec dává smysl, navazuje a moc se neopakuje. A popravdě nemám nejmenší chuť ho číst a kontrolovat… Nečtu po sobě žádný článek, ale tohle… Článek píšu takhle pozdě proto, že jsem telefonovala s kamarádem - a z krátkého hovoru na to, abychom se domluvili na jednu věc, se vyklubal hovor na skoro 5 hodin :D. A když jsem mu zmínila ten celý menstruační problém, tak mu z toho taky nebylo dobře. Nakonec pronesl, že ty holky mají štěstí, že mě poznaly. A že budu dobrá máma. No nevím… Ale minimálně lepší než tohle, co se děje tady…

A prosím, neberte to nějak extra vážně. Nemyslím si, že by mamka byla nějak zvlášť špatná mamka, nebo co. Jen je mi smutno, že v ní holky nemají tu oporu tam, kde ji potřebují. Místo toho, aby za ně uklízela, by je možná měla nechat si uklidit a tu pomoc jim nabídnout v jiných oblastech života… Ale třeba jsou lidi, kterým to bude naopak připadat normální. To, že já jsem od obou svých rodičů měla absolutní podporu ve všech těchto intimních věcech, ještě neznamená, že to tak mají všichni (a že to tak chtějí všichni)… Jen je mi z toho smutno.

Tak se mějte zeleně! Take care! <3

xxo K.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Magicmax Magicmax | E-mail | Web | 30. srpna 2018 v 15:09 | Reagovat

Máš super desing. Článek jsem si nečel.

2 Rogue Rogue | Web | 31. srpna 2018 v 14:16 | Reagovat

Je mi z toho docela úzko. Napůl smutno, napůl jsem rozčarovaná/naštvaná a nechápu to. Neumím si představit, že nyrvh jednou až budu mamina někoho cizího (nic proti, věřím, že máš rodinku ráda a oni tebe, ale chápeš ;-) ) pověřila, aby mým dětem vysvětloval co a jak, až to přijde. A stejně tak si neumím představit, že bych byla v roli malé holky, která to má vše před sebou a řešila to s někým jiným než s mamkou. A tu reakci mamky taky moc nepobírám O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama