Miller's Ark Farm - bobřík odvahy

23. srpna 2018 v 1:56 | Katie |  Moje au-pair dobrodružství III
Ahoj!

Jestli se potřebujete někomu pořádně od srdce vysmát, pak jste tu dnes správně :D...

Mini oslík! :3


Dnešek byl ve znamení celodenního výletu. Mamka před prázdninama plánovala, jak budeme pořád jezdit po výletech. Když prázdniny začínaly, tak říkala, že to vidí tak jednou týdně… A když na to přišlo reálně, zas tolik jich nebylo. Na jednu stranu jsem se na ně před prázdninama těšila. Na druhou stranu, když vím, jak stresující to s nima je, jsem možná ráda, že se to nedělo častěji :D. Nedovedu si představit, že bychom tohle podstupovaly nějak často. A je to hlavně tím, že děcka jsou nevychovaný a mamka stresuje kvůli každé konině… A pak i kvůli tomu, co nevím, jestli jsem zmiňovala, tak pro jistotu ještě jednou - jídlo a pití. Vždycky se toho sbalí tuny. Každá z holek musí mít svou vlastní lahev 1,3 litru, ač si dvakrát loknou. Sbalí se i voda navíc… Nemůžou pít z jedné lahve, to neexistuje. Musí to být jasně označeno, jaká lahev je čí. Láhve se dají do izolujícího batohu spolu se zmraženou chladicí deskou (která sama o sobě má aspoň půl kila). Pak se vezme ještě izolující taška, kde jsou pro každého dva sendviče, ač nikdo nikdy dva nesní, další zmražená deska, pro každého dva malé pytlíčky brambůrek, ovoce tak na týden, zelenina tak na týden a další různé věci, co se najdou doma - oříšky, muffiny, sušenky, … A samozřejmě tohle neseme já s mamkou vedle toho, že každá z nás nese batoh se svýma věcma (+ věcma holek případně).

Už když jsme nastupovaly do auta, jsem si všimla něčeho, čeho jsem si nikdy předtím nevšimla. Už jsem zmiňovala, že vepředu je dětská sedačka (taková ta pro malý děti), sedí tam vždycky buď dvojka, nebo trojka. Dneska jsem zjistila, že ty sedačky nejsou v tom autě vůbec připevněné. Je na nich přitom naprosto jasně vyznačené (mimo to, že nesmí na přední sedačku teda), jak mají být připevněné pásem. Tak ne… Tady jsou jen položené na přední sedačce. Ale hlavně, že mamka stresuje, aby holky byly připásané dovnitř té sedačky těma popruhama, co ta sedačka má. Jakože kdyby se nedejbože něco stalo, tak se tomu dítěti nemůže nic stát, když připoutané v sedačce vystřelí i s tou sedačkou dopředu až na palubovku, že jo? Je mi z toho až zle… A ptala jsem se mamky, jestli na to nezapomněla - prostě říkám, že sedačka není připoutaná. A ona na to, že ví, že to není potřeba, protože se přeci do toho holky poutají těma popruhama z tý sedačky přímo.

Myslela jsem, že mě z toho výletu klepne, než jsme vyjely… Sedím totiž v autě vedle jedničky. Dvojka, nebo trojka jsou vepředu, druhá z nich vlevo vzadu (čili za spolujezdcem), jednička sedí uprostřed vzadu, protože jediná má takový ten podsedák a ne tu obří sedačku. Já sedím vpravo vzadu - za řidičem. A jednička je poměrně velká, ale ne vždycky ovládá všechny své končetiny. Navíc je příšerně hyperaktivní a ulítaná. Navíc vůbec nemá představu, kolik váží - a že ji lidi neudrží a že to bolí. Takže když třeba otevřu dveře, když se vrátí domů, tak rovnou uhnu z cesty, protože ona jinak vběhne dovnitř, skočí na vás - u toho vám dupne na nohu, visí vám za krk a nakopne vás do stehna, v horším případě chytíte i loktem do obličeje, nebo tak něco. Tak dneska se přese mě takhle prudce natahovala v autě, protože ona musí zavřít dveře, ona musí otevřít okýnko… Když to udělala počtvrté, málem jsem ji kousla, protože jsem dostala loktem do stehna do toho samýho místa. A ona si v tom svém hyperaktivním stádiu ani nevšimne, že někomu něco udělala, takže ji musíte zarazit a říct jí to několikrát. No… Začalo to pěkně.

Pokračovalo to tím, že si jednička četla, a cokoliv dočetla, položila mi na klín. Tak jsem jí to vždycky položila na klín zpátky. Moc se jí to nelíbilo. Ale to je jejich další zvyk. Všechno, s čím skončily, vám v lepším případě podají, v horším to nechají někde ležet (ideálně někde, že nikdo neví, kdo to je). Ale mě to teda nebaví za ně uklízet. V tom autě to ale nebylo řešení, dát jí to zpátky. Dopadlo to tak, že to všechno vždycky shodila na podlahu. A bordel z podlahy z auta pak sbírá mamka.

Každopádně teď už k samotnému výletu. Jely jsme na Miller's Ark Farm. Je to farma asi 45 minut od nás. Zaplatíte vstupné a můžete si celý den hrát se zvířátky. Moc jsem se na to netěšila obecně, protože vy, co mě znáte, víte, jakou hrůzu mám ze zvířat. Nevím, čím to je, ale bojím se zvířat. I mrtvých - abych si sáhla na kůži, co někde visí na zdi, nebo leží na podlaze - to fakt ne-e :D. Když je někde vycpané zvíře, tak se od toho držím pěkně dál. A živých zvířat… No, řekněme, že do takových těch kontaktních výběhů v zoo nelezu - anebo nejsem vůbec nadšená :D. Některých zvířat se bojím tak, že na ně ani nesáhnu, některých se bojím, ale sáhnu na ně - psi třeba, některých se nebojím - pavouci, hadi, želvy, kočky… No, bála jsem se toho, nakolik budu nucena interagovat se zvířaty, a jak budu reagovat. Protože jsem opravdu netušila předem…

Už, když jsme vcházely dovnitř, jsem nebyla na větvi, protože jsem viděla, jak tam spousta zvířat běhá na volno. Jo, já vím, je to celé směšné, ale… No, nemohla bych dělat na farmě asi :D. Každopádně jsem o sobě za dnešek učinila spoustu nových poznání… Celé to začalo tím, když se mě zeptala jedna zaměstnankyně, jestli si chci pochovat kačátko. A protože to je kačátko, nemohla jsem říct, že ne. Tak jsem si poslušně sedla vedle dětí, držela kolena u sebe, kačátko chytila zeshora a držela jeho křídla u těla. Byl to týdenní drobeček, naprosto roztomilý (s pěkně ostrými drápky). A nevím, čím to bylo, ale na rozdíl od toho, když ho chovaly holky, se hned uklidnil. A pak mi začal usínat v klíně. A to bylo tak roztomilé… Pak mi nabízela paní pochovat malou slepičku, to jsem s díky odmítla a jen jsem si ji po chvilce váhání pohladila - ale teda nadšená jsem z toho nebyla. A pak mi začala podávat kohouta. Myslela jsem si, že se bát nebudu, ale s díky odmítnu. Ale jak mi do klína klesaly ty pařáty a čuměla na mě ta hlava s tím hřebínkem a takovým tím lalokem pod zobákem… No, úplně jsem panikařila a vyděšeně mlčela. Musela jsem ale mít v obličeji fakt super výraz, protože paní se zarazila uprostřed toho, jak mi toho kohouta podávala a povídá: "V pořádku? Dám ho někomu jinému, neboj se." :D :D Krocanovi jsem se radši vyhýbala obloukem, protože jsem se bála, abych si ho nemusela pochovat :D. Ale pak jsem zjistila, že krocana chovat nedávaj :D. No, usoudila jsem, že ptáky mám asi radši na talíři než v náručí :D. Až na to kačátko :3. Protože to bylo… Cuteness overload!

Bála jsem se, co přijde po ptácích. A vyšly jsme mezi ovce a kozy - že prý je můžeme krmit… Haha… Jakože to rozhodně. Držela jsem holkám kelímky s jídlem a byla ráda, že se můžu tvářit jako ta zodpovědná au pair, která dětem to krmení drží, ale neplete se jim pod nohy, protože holky chtěly krmit samy - a nebály se, takže nepotřebovaly, abych jim ukázala jak na to, nebo tak něco :D.

Pak jsme se šly projet vláčkem, paní nám ve vláčku vyprávěla o těch zvířatech a o jejich jménech. Moc se mi líbí systém pojmenovávání tady. A není to jen tu na farmě, ale obecně v Británii. Víte, jak v ČR se občas zvířata pojmenovávají podle písmenka? Že první rok/vrh je A, druhý B, a tak? Tak tady jsou roky rozdělené tematicky. Takže třeba byly dezerty (Apple Pie, Cheesecake, Muffin), sladkosti (Marshmallow, Galaxy, Milky Way), kytky (Lilly, Iris, Daisy), Disney (Olaf, Joy, Bambi), a tak. Navíc se snaží propojit jména potomků s matkou. Takže když koza Star (hvězda), měla dvě kůzlata v roce, kdy byly jména podle sladkostí, tak měla Milky Way (mléčná dráha, a krom toho čokoládová tyčinka) a Galaxy (galaxie, a krom toho značka čokolády) :).

Následně jsme šly do všech možných mazlících částí. Tak jsem si chovala kotě (to jsme si užili oba - já i kocourek), morče (na tom není nic extra, kdo z nás někdy nechoval morče)… A pak se nade mnou objevila paní s kozou. S malou kozou! Jakože asi s čtrnáctidenním kůzletem. Kozy se mimochodem drží hrozně divně. Držela ho jakoby pod tělem s nohama složenýma směrem dovnitř pod něj - ale neměl ty nohy ohnuté… No divný… Tak jsem nevěděla, co teď. Na kozu jsem snad v životě nesáhla, tak jsem z toho byla trochu v šoku, ale pak jsem si říkala, že se mi to asi znova nepoštěstí. A tak jsem si pochovala kůzle. A je to příjemný. Potřebovala bych kůzle do postele. Tak příjemně to hřeje a je to tak akorát těžký. Asi tak jako takové ty zátěžové deky :D. No, a pak mi přinesli týdenního oslíka. A můžu vám říct, jestli jste nikdy nechovali oslíka, tak to musíte zařídit. Tak hebké zvíře jsem snad ještě nedržela. Bylo to tak super. Byl tak roztomilej! A měl takový obří očička! :) Asi jsem se zamilovala! :D A dokonce jsem ho mohla chvilku krmit z lahve - jeho mamka sice mlíčko má, ale dokrmuje taky oslíky od některých jiných maminek, co mlíčko nemají. Takže všichni mimi oslíci dostávají i z lahve :). (Mimochodem, mají na té farmě hlavně miniaturní oslíky, jakože je to nějaký druh, co je zakrslý - a je to fakt cute!) Pak jsem si pohladila i jednu mamku oslíka. Oslíci jsou prostě super!

Pak jsme se přesunuly do výběhu k prasátkům. Tam jsem si nebyla jistá - ty maličcí spali moc blízko mamky - a ta vypadala, že váží dvakrát tolik, co já. A kdyby chtěla, tak nás tam asi zabije všechny… Navíc ty štětiny, nevím, moc mě to nelákalo :D. Holky tam lítaly, brzo zblbly prasátka, co se vzbudily a začaly lítat taky :D. A paní nám říká, ať zkusíme podrbat některý prasátko na boku. Nedalo mi to a zkusila jsem toho jednoho prcka podrbat na boku. No, to byste nevěřili, co se stane :D. To prasátko se zastaví, chvilku tak spokojeně chrochtá, a pak sebou sekne na bok a nastaví bříško. Prý totiž milují, když je někdo drbe na bříšku. Ale oni tak rychle upadnou - ne, že by si lehli a otočili se… Ne, prostě se skácí do boku :D. Tak jsem to jedno drbala. A když jsem přestala, protože mi paní něco říkala, tak prasátko samo přišlo, vlezlo mi do klína a lehlo si. A když jsem ho začala drbat na boku a na bříšku, tak mi usnulo v klíně :).

Vím, že to bude znít úplně random, ale… Zjistila jsem, že se zvířat bojím míň, než jsem si myslela. Pokud se po mně nechce, abych to krmila z ruky. A pokud to není kohout :D :D. A taky jsem seznam svých nejoblíbenějších zvířat, který byl doteď tříčlenný: panda, slon, kočka, rozšířila. Myslím, že moje aktuálně nejoblíbenější zvířátko je zakrslý oslík :3. A tohle je poznámka hlavně pro moje rodiče: mohla bych dostat domů oslíka? Jenom zakrslýho, ne obřího, nebojte :D. Nebo k babičkám na zahradu - ke každé jednoho! Prosím! :D

Po návratu jsme se s mamkou hned vrhly na večeři - a po té šly holky hned spát :D. To je jedna z výhod těchto denních výletů :D. Zdá se, že to uteklo rychle :D. A u večeře mě napadlo, že jsem vám chtěla říct ještě o jedné věci. Rodiče se rozhodli, že jednička je dost stará, aby si dokázala sama nandávat jídlo. Takže si u večeře nandává sama. Problém je, že si musí od té doby nandávat poslední, protože jinak na nikoho jiného nezbyde. A ne proto, že by se jí utrhla ruka. Ale protože je rozmazlenej ignorant. Když se třeba na stůl položí párky s tím, že na každého vychází 4 nožičky, pokud se k tomu dostane první jednička, tak to dopadne tak, že si jich nandá 8 a zeptá se, jestli může ještě… Nebo dneska si vyškrábala celou misku omáčky, která byla pro všechny, když u toho nikdo nebyl. Nebo třeba miluje fazolky - a když jsem je šla vařit, tak odnesla celý pytel a nechala ho na zahradě ležet prázdný. A vůbec jí to není blbý. A rodičům to přijde vtipný a opakují něco v tom smyslu, že ona, jak roste, tak má chudák pořád hlad…

Mimochodem, zítra mi přijede ségra, tak ještě nevím, jak to bude s články - jestli to budu stíhat psát průběžně, nebo sepíšu něco, až odjede (bude tu do pondělí). Tak kdyby nic, tak se nedivte. Fotky (pro ty z vás, co máte přístup do alba a zajímá vás to) - z dneška proberu ještě (plus je jich tam pár za poslední dobu, takovej mix). Ty s Ančou proberu pak všechny najednou :).

Mějte se zelenkavě! Take care!

xxxxxo K.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama