Přijela ségra!

23. srpna 2018 v 22:54 | Katie |  Moje au-pair dobrodružství III
Ahoj!

Nebudeme se na začátek moc vykecávat, jdeme ještě koukat na film. Tak tedy Andulky první článek z Anglie :).

Ne všichni cestu přežili ve zdraví :D... Více v článku ;)


Dneska ráno jsem se s rodinkou moc nepotkala. Když jsem přišla dolů, mamka s holkama už byly na odchodu za nějakým kamarádem. Chvilku jsem se bavila s tatínkem, ten vtipkoval o příjezdu ségry, ale pak musel do práce (do obýváku). Malíř dneska nepřišel, protože ráno 5 minut pršelo. Maminka už ho má plné zuby a usoudila, že už bude stačit, když přijde jenom zítra. Sice to ještě není hotové, ale prý to takhle stačí :D.

Pak jsem se tak jako poflakovala doma. Když jsem vytřela a udělala nádobí, tak jsem si chvíli četla. A pak už byl konečně čas jít vyzvednout ségru na vlak. Dlouho jsme se neviděly, tak jsme si měly hodně co říct. Byla to veliká legrace. Když jsme se přiblížily domů, tak teda trochu znejistěla, protože věděla, že na ni čeká 5 lidí, co umí akorát anglicky. Poprala se s tím ale dobře. Holky ji okamžitě adoptovaly a já jsem si mohla odpočinout… Haha :D…

A protože se toho u nás dnes zas tak moc nedělo, tak vám kousek napíše Anča ke své cestě, prvním dojmům a tak podobně.

Moje cesta začala záživně… :D Autobus na letiště měl skoro 2 hodiny zpoždění, rozbila jsem si kufr, no prostě to je tak, když cestujete sami. Takové věci se vám nestanou, když vás jede víc, protože byste to mohli řešit ve víc lidech. Takhle to stresuje vás samotné a ostatní se vám pak můžou smát. V letadle jsem mimochodem seděla mezi dvěma pány, kteří popotahovali přes celé letadlo a podle mě museli tahat soply i z mého nosu… :D

Další problém nastal hned na letišti Heathrow. Přistáli jsme a já jsem se nemohla dostat do letištní haly. Šla jsem za ostatníma a doufala, že jdou tam, kam chci já. Nešli… :D Šli si vyzvednou zavazadla, ale ty já jsem neměla odbavené a tak jsem neměla na co čekat. Všichni tam zůstali stát a já musela pokračovat sama… No, značené to je teda dost na prd… Šipky akorát zpět ke gatům (Na ceduli: "Zde stojíte" -> obrázek pána u počítače -> obrázek letadla, které vzlítá) a dostaňte se na vlak… :D Ani záchod jsem nemohla najít… No, nakonec jsem se dostala do haly, ale vlak pořád nikde značený, tak jsem se rozhodla zeptat se jakékoliv paní či pána u přepážky. Našla jsem jednu paní, která měla zrovna volno a nikdo u ní nebyl, tak jsem k ní zamířila. No, nevypadala nadšeně, že se ptám… Poslala mě do suterénu, kde prý koupím lístky na vlak. Vyrazila jsem a tam jen automaty, na kterých bylo napsáno "Tickets to London centre" (lístky do centra Londýna)… Zeptala jsem se teda černocha v uniformě, zda tam můžu koupit lístky do Burnhamu a jestli můžu platit kartou. Pán tam evidentně nepracoval dlouho, ale souhlasil a začal mi pomáhat (myslím, že časem litoval, že mi chtěl pomoct). Každopádně nevěděl, kde je Burnham a který je ze seznamu ten správný. Trvalo nám asi 10 minut, než jsme se shodli na tom stejném Burnhamu. (Byl to ten správný :) !) A asi jsem vypadala po cestě zmatená, protože se mě každý zaměstnanec, co mě potkal, ptal, jestli nepotřebuju pomoct. :D Tak proč si nenechat poradit, když potřebuju, že? :D Jela jsem na Hayes & Harlington a tam jsem skoro přestoupila na jiný vlak (příště si prý musím pamatovat, že čísla 1., 2., 3. atd. nejsou čísla nástupiště, ale pořadí vlaků)… :D

Každopádně… Sláva nazdar výletu, nezmokla jsem a jsem tu! :D

Jinak k rodině… Holky opravdu nevychovaný a to prý dneska se chovaly tak klidně, že to celou rodinu zaskočilo (a já měla pocit, že to horší být nemůže). Bordel jak v tanku a to jsem si taky myslela, že to je přehnané. Bordel se asi nezmění, ale uvidíme, jak se bude měnit chování :D

A co jsme dělaly? Byly jsme na hřišti (houpačky, klouzačka), skákaly jsme na trampolíně, jezdily jsme se "sekačkou" (hračka, která vypadá jak sekačka - dítě sedí, jako řidič sekačky a točí volantem jak pošuk a vy ho tlačíte před sebou a ono řve "couvej", "dopředu", "ještě kousek a pak zatoč"), hrály jsme si v pokoji s plyšáky a jinými bejkárnami :D A měla jsem první pedagogický úspěch v této rodině. :D Jednička mi ukazovala hrad a malého vojáčka, kterého prý nemá ráda. Když jsem se zeptala proč, tak mi řekla, že nestojí a ukazovala mi to. Voják se skácel dozadu. Tak jsem se smála, že má těžký zadek. Ona se zeptala "Co?" a já "No, že má těžký… vlajku" a ona "Aha, ajo" a hrála si dál.

Těšíme se na další společná dobrodružství :).

To je teda všechno... Tejk kér! :)

xxox K. & A.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Rogue Rogue | Web | 27. srpna 2018 v 16:40 | Reagovat

Obě vás moc zdravím! :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama