Bye bye!

6. září 2018 v 2:12 | Katie |  Moje au-pair dobrodružství III
Ahoj!

Tak sedím doma. Doma doma. Jako v ČR doma. Ne v Brně zatím, ale doma! Jo, taky mi to přijde divný :D... A přináším poslední článeček se zážitky! A protože je z cesty, je plný dobrodružství.

Takhle jsem si dnes přiletěla! :)


V první řadě ano, vím, jaké jsou chyby v minulém článku, s kamarádem jsme se jim smáli, co se mu tam povedlo vyplodit :D. Ale mám zákaz to opravovat, prý je to autentické a originál a je v tom srdíčko :D. Každopádně mu ještě jednou děkuju, že to za mě napsal, byla jsem bez noťasu a na mobilu se mi to psát nechtělo :D. A teď už k dnešku ;)...

Ráno se mi vstávalo trochu líp než včera, ač to bylo opět v 6.45 - asi jsem na to byla mentálně připravená :D. A hnusnej džus jsem nepotřebovala, protože se jednička a dvojka zhádaly u snídaně - to mě rychle probralo :D. Dvojka rozlila mlíko, jednička došla pro houbičku a začala to uklízet. Dvojka začala vřískat, že si to po sobě chtěla uklidit sama. A hádka byla na světě... Jednička to přece uklidí líp! Ale dvojka to chtěla uklidit, když si to rozlila... No, směšný :D. Ale divila jsem se, že se dvě hádaly o to, kdo to uklidí. Normálně by to spíš nechaly na stole :D.

Když se holky vypravily do školy, daly mi dva union jack hrnky a vyrazily do školy. Naposledy jsme se objaly a bylo. Dvojka teda pořád školu nemá, ale jela taky a cestou domů ji mamka vyhodila u sousedů, kde si šla hrát se sousedovic synem. Já jsem si pěkně pokecala s taťkou. Vyprávěl mi, jak měl počítačové hry na kazetě a musely se přetáčet a načítaly se 12 minut. A když už šly ukládat později, tak jste si museli pamatovat, kde jste skončili a kde to bylo uložené - a přetočit to tam. Jenže to ukládání přepisovalo tu originální hru (jakoby se to nahrálo přes ni), takže jakmile jste dohráli do konce, tak smůla, od začátku to nejde, protože hra je přepsaná :D. Taky měl hry na disketách a musel po sobě nastrkat do kompíku 37 disket, aby se mu rozjela hra. A pokud náhodou to jednu nechtělo přečíst, tak smůla - není hra a 37 disket může do koše :D. Drsný to časy :D. Teda ne že bych hrála hry, ale chápete :D.

Ještě jsem dobalila věci, co jsem potřebovala do té doby, uklidila po sobě pokoj a trochu porovnala pokoje holkám. A pak už byl čas na oběd. 12 přesně. Mamka mě chtěla hodit na letiště mezi 1 a 2 odpo. Tašky jsem mohla zahodit už v 1 právě, ale letadlo letělo až ve 4, takže doporučený čas na letišti je od 2 :D. Tak kompromis. Jenže jí v těch 12 zazvonil telefon. Dvojka se prý chce vrátit od sousedů, aby mě mohla doprovodit na letiště. Mamka ji šla teda vyzvednout a já jsem zatím chystala oběd. Ač to byli sousedi opravdu hned vedle, tak se mamka nevrátila půl hodiny :D. Ze začátku jsem panikařila, ale pak mi došlo, že mi stačí bohatě být na letišti ve 2 :D. Mamka ale neodhadla, jak dlouho to bude na letiště trvat. Takže po obědě a několika objetí s tatínkem jsme vyrazily. A byly jsme na místě v 1 a v 13.07 jsem už odbavovala zavazadla :). Měla jsem pak 3 hodiny, ale aspoň byl čas :D.

Na security jsem byla svědkem něčeho, co jsem ještě neviděla. O člověka přede mnou byla čtyřčlenná indická rodina, co jela na dovolenou. Co, že nikdy neletěli, to bych chápala, ale že si nezjistili předem, jak to funguje, a dokonce ani neposlouchali všechny ty cedule na letišti, že pozor - tekutiny, včetně gelů a past, atp. můžeš mít jen do 100 ml/kus a do litru celkově a v sáčku. A taky že je limit příručních zavazadel na osobu. Normálně jsme se nestačili divit, když tam tahle rodinka začala sypat tak 30 příručních zavazadel (ano, všechno relativně malé batůžky, ale stejně, to je všem jedno). Vypadalo to, že mají snad na dovču sbaleno jen v příručních. Hádali se už před security, protože z igelitky z tesca (která se k překvapení matky nedá akceptovat na letišti jako ten sáček na tekutiny) jí to pán začal překládat do toho letištního sáčku... Prý na to nemá sahat - co si to dovoluje vyndavat a tak. Dával rovnou stranou produkty, co byly větší. Matka se s ním hádala, že je to důležité a potřebuje to pro dítě, že bez toho dítě umře (jako byla to obří dezinfekce na ruce, šampon + nevím co další). Pán pokrčil rameny a vyhodil to. Pak nemohl tátu přesvědčit, že si musí sundat pásek z kalhot a tak... Pán přede mnou se otáčel a dělal ksichty, Američanka za mnou se divila, jak je to možné - a přála rodince, aby byli prohledáni i na osobním, že ji tam štvou :D. Pán u security se ještě rodinky zeptal, jestli je to všechna tekutina, a zdůraznil, že jestli se tam nějaká najde, tak jejich tašky budou muset na prohlídku - kde se prý i půl hodiny může čekat, protože to dělal jeden celník na všechny ty pásy dohromady. Prý všechna tekutina... No, tak nebyla. Paní se na druhé straně hádala s celníkem, že make up není tekutina a vztekala se, když chtěl zase velké produkty vyhodit. Nakonec se natáhla přes pult, dala mu facku a vytrhla mu ty věci z ruky. Tak jí je vytrhl zpátky, na což ona reagovala slovy, že jim uletí letadlo. Celník odpověděl, že jestli se bude chovat takhle, tak zajistí, aby jim to letadlo uletělo :D. No, sranda :D. A chudák Američanka za mnou byla prohledána na osobním - holt karma, no :D.

Pak jsem se tam dál nezdržovala - kdo z vás někdy letěl, tak ví, že za security není moc kde (a člověk ani nechce vypadat podezřele :D). Tak ani nevím, jak to dopadlo s rodinou - jestli se tam hádají pořád, nebo už jsou někde na policii :D. Prošla jsem si duty free shopy a navoněla se testerem, a pak si šla číst a čekat na zveřejnění gatu. Vedlě mě tabule, co hlásí, že si máte dobře naplánovat, abyste na gate vyrazili včas, protože gaty jsou odtamtud 10-20 minut chůzí (podle toho který, bylo to tam rozepsané). Druhá tabule hlásí, že můj gate bude zveřejněn 15.20 a boarding začíná 15.25. Přišlo mi to vtipné - jak si to mám teda naplánovat, abych tam byla včas? :D Ještě mě pobavilo, že mi opravdu byl nahlášen gate, co měl být podle té tabule 20 minut chůze. Byla tam možnost jet na takovém to pásu, ale lidi okolo mě taky neplašili, tak jsem šla pěšky. A na ten gate, co byl těch 20 minut pěší chůzí, jsem došla za 3 minuty... Tam se někdo ukrutně seknul :D. Možná tam měly být 2 minuty, ne 20 :D.

Cestou jsem si četla a koukala z okýnka a spala, nic zajímavého - krom toho, že jsem se blbě podívala a poprvé v životě si sedla na špatné místo v letadle. Měla jsem sedět na 26F (u okýnka), sedla jsem si na 27F (čili u okýnka o řadu vzaději). Nikdo si nestěžoval, ani se mě nesnažil vyhodit, tak jsem to neřešila :D. Když jsme přistáli v Praze, koukala jsem z okýnka a viděla, co s náma letělo celou dobu... A taky se tím vysvětlovalo, proč nás nechtěli pustit z letadla, ač byl rukáv připraven. Než se totiž vůbec začaly vykládat zavazadla, tak zřízenci vyložili poštu - ale teda hromadu v takovém obrovském kovovém kontejneru. A taky vyložili mrtvolu... Teda takovou tu kovovou rakev, ve které se vozí mrtvoly letadlem. Tak měl někdo asi dobrou dovolenou v Anglii... A pak už nás nechali vystoupit.

Na security v Praze jsem si s jedním zaměstnancem promluvila anglicky, celé nám to došlo, až když jsme domluvili :D. Já jsem totiž vyrazila směr kontrola EU pasy. A on viděl, že přicházím ve skupině Britů (a s pasem v obalu), tak anglicky říká, že britské pasy sem. Já na to anglicky, že mám český pas. On anglicky, že tak to taky sem. V tu chvíli jsme se na sebe tak podívali, jak nám to oběma najednou došlo, a začali jsme se smát :D. No stane se :D.

Měla jsem štěstí na autobus, airport express mi jel, akorát jsem vyšla z letiště. Na vlak jsem měla smůlu, protože AE dojel na nádraží ve 20.16, vlak mi jel ve 20.13. A další v 21.09... No, navečeřela jsem se v Burger Kingu - jediné, co bylo ještě otevřené a vyrazila na vlak. A protože jsem měla těžké zavazadlo, bála jsem se, že s tím budu někde překážet, protože to nedokážu zvednout nahoru. Naštěstí bylo volné to kupé pro vozíčkáře, tak jsem si na jednu stranu sedla a na stranu pro vozíky dala kufr. Za mnou hned vlezla taková babča (70 jí bylo, jak jsem se později dozvěděla, ale rozhodně na to nevypadala). Jestli tam prý můžeme sedět. Říkám, že to je primárně pro osoby s omezenou schopností pohybu, ale když nikdo takový nenastoupí, tak v pohodě. Babča se na sebe podívala a povídá: "To klidně můžu být já, s omezenou schopností pohybu." Pak jí pohled padnul na můj kufr a dodala: "A vy taky." :D No, pěkně jsme si pokecaly, bylo to moc milé setkání :).

Každopádně mě z nádraží vyzvedli rodičové, popovídali jsme a jdu spát. Zítra musím vybalit a mám plány s mamkou, tak ať ten posun času krásně dospím :D :D.

Mějte se krásně a skládejte básně! :) A těšte se na shrnutí. Nebude nejspíš hned zítra, uvidím, jak se k němu dostanu. Ale slibuju, že bude v nějaké dohledné době, než zapomenu, co jsem tam chtěla psát :D...

Take care! :)

xxxo K.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama